Indiánské léto s E-kroužkem

Po prázdninách jsme opět vzali do rukou hole bobří, utáhli tkaničky pevných bot do přírody a do vlasů vpletli, co nás cestou ke Stříbrné řece ťuklo do čela a pohladilo po tváři - peří volavek šedých, zlaté listí javorů klenů a oranžové hrozny jeřabin...Vltavěnka z nás měla radost, ukázala nám své stříbrné střípky, červené kuličky jeřabin, šípků a kalin, zvonivý hlásek skorce vodního, bobří osikové špalíky a pořádné kapří šplouchnutí...Házení kamínkových žabiček je dávno zapomenutá dovednost kluků a holek, vyžaduje pečlivý výběr placáčků, příhodnou vodní hladinu a notnou dávku trpělivosti a tréninku.A pak se na nás přišel podívat i největší pes nejen v Loučovicích, ale zřejmě na celém úseků Čertových proudů. Být to v létě, určitě by nás všechny na hřbetě převezl na druhý břeh Vltavy.Děkujeme, naše milá Vltavěnko.

*****************************************************************************

Druhá výprava v čase indiánského léta nás zavedla na úbočí hory Loučové. Na rozsáhlých lesních mýtinách hrajeme šiškovanou do smrkového koláče - kdo šiškou ulomí levou část koláče, získává pět "coupů" (indiánské ocenění).Po této trefovačce jsme si vybrali nejpříhodnější trouchnivé pařízky, spletitá kořání borovic a opuštěná doupátka zimních spáčů. Vystavíme tam příbytky lesním skřítkům, podzimním vílám i všemožným drobným tvorečkům, kteří obývají horu Loučovou. Každý příbyteček splňoval přísná kriteria pro přežití v drsných podmínkách šumavské zimy: dobrá mechová izolace, pevná korová střecha, podzemní vyteplené komůrky a důmyslné skluzavky pro případ náhlého ohrožení.Jak my v éčku říkáme:"Dobře je v lese borovém s pořádnou bobří holí..."