S VYDŘIČKAMI ZA VLKY NA BÁJNOU FORTUNII

Když je v červnu abnormální hic, je třeba vyrazit podél jedné z Vltavic do hlubin Černého  lesa. Tady už od nepaměti, ukryta pod letitými smrky a horskými kleny, leží osada legendárního oddílu Vlci, pana učitele Josefa Svojsíka.Vydřičky z první třídy už dobře vědí, že tropická vedra se nejlépe zvládají po lesních pěšinách a po kotníky v chladivých vodách šumavských bystřin...Říčka Větší Vltavice nás přivítala koncertem drozdího tria, záplavou letních květů, kterým vévodily žluté náprstníky, modré zvonky, chrpy a pomněnky, růžové kohoutky, fialové kartouzky a bělavé šňůrky udaten...U vydřího mostu nás pobavila smečka loveckých pejsků - jeden američan, český fousek a německý (!)... Překvapilo nás, jak celý ten povedený psí trojlístek dovede poslouchat povely a příkazy své paničky.  Slečna nám vyprávěla, která zvířátka na cestě Černým lesem můžeme potkat. V proudech Vltavice tečkované pstruhy, hbité střevličky a baculaté tlouště, nad hladinou poletující drahokamy ledňáčků, skorců, tiplic a motýlic. Také tu loví naše kamarádky vydry; hráze a hrady budují bobři. Vydřičky na mostě stopovali v letní pobřežní džungli trojici vlčků...  U Bobřího mostu hrajeme "Pátračku" - najít ze seznamu přírodnin co nejvíce přírodnin: šišku borovou, pérko ptačí, žlutý květ, borůvkovou větvičku, šedý oblázek... Mlsáme první lesní jahody, chladíme se pod starou pumpu. Na pěšině někdo málem šlápl na hada, ukázalo se, že to byl slepýš. Jeho neobyčejné zbarvení - keltský tmavý bronz - prozradilo tvora kouzelného, který dokáže splnit tři červnová přání... První zní - ať už jsme na Fotunce!

Na Fortunii, tam kde se Horní potok stýká s Vltavicí, dorážíme znaveni. Rozděláváme táborák, pečeme buřty a různé jiné dobroty. Brouzdáme v potůčku, trochu ho i vyčistíme... Přijíždí sám náčelník Fortunie se svojí dívkou - chystají tábořiště na letní skautské tábory. Srdečně nás zve, abychom někdy na podzim přijeli i přenocovat.Hlavní zkouškou pro vydřičky byla závěrečná " Indiánská stopovačka" - na stezce podél říčky vystopovat deset indiánských piktogramů a donést je v co nejkratší době, zakreslené do "kůže" pod Akelův smrk. Bylo to krásné dobrodružství, které nakonec skončilo pro "Mufínky" s "Růžičkami" zaslouženým smírem...Věřím, že tato výprava ukázala vydřičkám, jak si užít letní prázdniny v opravdovém lesním království, ve stínu kapradiny, platanů a olší, kde nezachytíš signály mobilních telefonů, kam nevede rozpálený asfalt cyklostezek a kde nehrozí dopravní kolaps jako na herbertovské šlajsně...                                                                                                                                        Krásné prázdniny, v hloubi lesních hvozdů a v čistých proudech horských potoků, přátelé přírody milí!