Indiánský podzim v proudech Čertových

Vydří třídu nemůže od toužebně očekávané výpravy k Čertovým proudům odradit chladné a podmračené ráno pod horou Loučovou. Sešlo se nás před školičkou dvanáct malých indiánských dívek a kluků, všichni řádně sbalené batůžky do přírody. Přidala se k nám i krasavice ohařice Malina, fenka, která zná Čerťáky jako své boty. Cestou k řece trháme poslední šumavské švestky a dva druhy šípků - jeden od slavné, prochladlé růže alpské. Svačíme nad prvními peřejemi, které v zátočinách ukrývají šlehačkové poháry bíle pěny vltavské - skoro by se chtělo z nich ochutnat. U vydří tůně budeme hrát stopovanou s indiánskými obrázky: podzimní slunce, říční peřej, baculatý hříbek, stříbrný losos a srdcový lístek...  

Pátrali jsme i po kamenném srdci Čertových proudů, které se třpytí na jednom obřím balvanu, pod králem čertovských smrků, u pomníčku vodáka Petra.

V promoklé bučině Čerťáků postavíme pravé dakotské tee-pee a březovou kůrou rozpálíme tolik potřebný oheň - hoří, praská a hoří... Opékáme buřtíky, dovádíme s Malinou, odpočíváme ve stanu.Vydřičky si také zastřílely z luků, šípy létají vzhůru k protrhávajícímu se nebi a na naše střelecké pokusy se přišlo podívat i sluníčko. Ve školní jídelně  už na nás čekají paní kuchařky a báječné slovenské halušky.

Milé vydřičky a zdatní vydrýsci, byli jste moc dobří!                                                                  Patří Vám vzácné zářící srdce té Velké řeky stříbrné...