Planetárium, Muzeum, sakury a ta báječná cukrárna na Lannově třídě...

Ten čtvrteční den jsme si opravdu vymodlili - bobříkům ze III. třídy je Štěstěna věru nakloněná... Krásný slunečný den, rozkvetlé sakury, bělostné magnolie a a záplava zlatých děšťů...Jízdy vyšebrodským Panterem a Jižním expresem do Budějovic byly nezapomenutelné. Projíždět nehlučně krajinou jižních Čech a radovat se z prvních rozkvetlých švestek, trnek a panáčkujících zajíců je velká jarní radost. V krajském městě už svlékáme kabáty, čepice a rukavice. Na Lannovce zajdeme do známého megaknihkupectví, kde jsme před dvěma roky potkali našeho třídního maskota - bobra vltavského.  Uprostřed regálů, napěchovaných stovkami lákavých knížek, objevujeme plné hnízdo nádherných zvířecích plyšáků z celého světa.Pod korunami platanů, kde hnízdí početná kolonie havranů, spějeme k soutoku řek Vltavy a Malše. Už zdálky se třpytí kupole budějovické hvězdárny a planetaria, obkroužená modely planet naší sluneční soustavy... Jen ten Saturn přišel kdovíjak o svůj prstenec...  V planetariu usedáme do pohodlných sedaček, skoro se chce říci, že nastupujeme do pilotního prostoru vesmírného raketoplánu. Ten nás vezme na dobrodružnou a napínavou cestu napříč Sluneční soustavou, všemožnými mlhovinami a vzdálenými galaxiemi... Ta hodina fantastického letu nám připadala jako krátké mávnutí kouzelným proutkem - tak o tom hovořil profesor Albert Einstein ve své slavné "Teorii"...

Každý z nás si tu našel svoje souhvězdí, svoji oblíbenou hvězdu či planetu...

Po hvězdárně jsme hodovali - na břehu řeky Malše se z batůžků vytahují řízečky v trojobalu a všelijaké další dobroty - nad námi poletují závistiví a nenajedení havrani a rackové chechtaví...Nedaleko, na protějším břehu Malše leží stařičká budova Muzea. Těžkými dubovými vraty vstupujeme do světa našich praprababiček a prapradědečků, do časů, kdy celý rok byl provázám letitými zvyky, svátky a obyčeji... Malované truhly, skříně, obrázky na skle, barevné kroje, ošatky s pečivem a samozřejmě i jihočeská velikonoční malovaná vajíčka a pomlázky z vrbového proutí...Věřili byste, že se v dnešní době člověk stále ještě může vyučit košíkářem? Ten pán na obrázku je profesionální košíkář, udržující jedno z nejstarších řemesel při životě. Hezky nám o svém řemesle vyprávěl, poznali jsme všechny nástroje, bez kterých se neobejde při výrobě košíků i pomlázek. Poradil nám, kde najít to nejlepší proutí - červené, zelené či zlaté. Ukázal nám, jak vytvořit úhledný a prostorný košík na velikonoční vajíčka, co vydrží i půl století. A pak s námi všemi pletl pomlázky - z osmi prutů, za chviličku byla pomlázka hotová... Krajské muzeum je obrovské, můžeš v něm hodiny a hodiny bloudit mezi drahými kameny, procházet jihočeskými rybníky, mokřady či šumavskými hvozdy. Hodně zajímavá je i archeologická expozice. Ale na tu už mnoho času nezbylo, ještě si chceme trochu zamlsat v cukrárně.

Určitě nezapomeneme na pana písničkáře, který s kytarou jen pro nás zahrál písničku o medvídkovi... Uvnitř objednáváme perníčky, trubičky, štafetky, větrníčky, poháry a dortíčky... Sladká tečka za kouzelným výletem do města na soutoku dvou řek...