Za Patem a Matem do Budějovic

Na čtvrteční májovou cestu do Českých Budějovic, kterou by dozajista ocenili i naši hraví kamarádi Pat a Mat, jsme se těšili už od Velikonoc. Měli jsme cestovat vláčkem přes malebné a libozvučné vesničky Rybník, Pšenici, Holkov, Výheň a Rudolfov… Ale bobři míní, a České dráhy mění! Nakonec jsme museli být rádi za plyšové autobusové sedačky náhradní autobusové dopravy, ze kterých pozorujeme pomalu ubíhající krajinu podél Vltavy

od hradu pánů z Rožmberka, přes vodácké bufety u Tygra a Veverek.

Když jsme se po dvou hodinách konečně dopotáceli pod budějovickou Bílou věž a dál, až k muzeu, stal se zázrak – vysvitlo sluníčko! A přineslo nám spoustu nezapomenutelných zážitků! Nejprve jsme Patovi a Matovi shrabali listí na zahrádce a částečně poklidili dřevěnou boudu na nářadí. Po zapůjčení montérek jsme se s nimi pustili do pokládky parket. Elegantně jsme je položili na strop. Radost z povedené práce jsme stvrdili známým gestem – A je to!

Naše další cesta vedla po schodech muzea až do savan a zelených pahorků afrických. Užíváme si nefalšované safari mezi lvy, slony, žirafami, zebrami a gepardy. Malinko nám zatrnulo při pohledu do očí desítek animálních masek domorodých bůžků a šamanů. Před muzeem jsme stihli nahlédnout do halabala seskupených příbytků budějovických havranů.

Nepřejte si rozumět řeči rozhněvaných ptáků.

Pod Samsonovou kašnou se nám podařilo objevit pověstný bludný kámen, který tu po věky věků čeká na nepozorný střevíc poutníkův. Naše botky ho řádně pošlapaly, bohudík se nám žádný neposedný bobřík neztratil. Radost nám udělala vodní sprška z kašny, když jsme marně čekali na písničku radniční zvonkohry.

Nejsladší tečku za naší Budějovickou výpravou jsme si vychutnali v cukrárně pod nejvyšší dortovou věží světa (Cake Tower). Těch kopečků zmrzliny, špiček, indiánů, dortíků, sladkých limonád i slaných karamelů! Domů, pod horu Loučí, jsme se všichni vrátili zdrávi, plni zážitků a dojmů, bez ztráty desítky…

S bobříky prožil a vše sepsal učitel Jonáš